Anonymní telefonát oznámí nález ženského těla v parku. Naprosto nečekaná situace nastane, když po ohledání těla a konstatování úmrtí, se žena pohne. V nemocnici se jí podaří zachránit. Žena není nijak vážně poraněna. 

Situace se stane vážnou, když stejný hlas anonymně upozorňuje na další těla žen. Teď už policejní lékař netápá a jsou zachráněny. Čtvrtá oběť nepřežila. Je pohřešována další dívka. Závod s časem se zrychluje. 

Rozuzlení děje čtenář mohl domýšlet až na posledních stránkách. Nebylo šokující jako v jiných knihách, ale plně uspokojující svojí dramatičností a přece jen velmi překvapující.

Autorka umísťuje příběh poněkud neobvykle, do Berlína. Činí tak ovšem s tak nevtíravou lehkostí, že je si čtenář tu lokalitu ani neuvědomuje – je totiž naprosto vtažen do příběhu samého. (Pro srovnání připomínám knihy Lisy Reganové, která fiktivní prostředí přibližuje tak nevtíravě důvěrně, že v dalších knihách už jsme přesvědčení, že to tam známe.)

V knize jsou použity různé časové roviny. Naštěstí ve velmi krátkých vstupech. Ale i tak jsou pro čtenáře velmi dlouho – pro děj samotný – nepochopitelné a tím i matoucí. Bohužel bez tohoto nešvaru píše jen málo autorů.

I přes drobné šťouralské výtky je tato kniha opět brilantní ukázkou autorčina mistrovsky vytříbeného stylu. Ona nepotřebuje používat šokující momenty. Ona si úplně vystačí s „běžným“ zločinem – čteme ale přeci krimi nikoli pohádku tak tam to zlo musí být.

Prostě paráda.