Kniha je dost masivně přeplněna zneužíváním dětí, prostitucí, drogami a nechutnostmi. Že tentokrát byli obětmi celebrity (senátoři a fotbalista) a na doplnění i jiní, by mě neodradilo, ale že se všichni nechávají dobrovolně zdrogovaní, svazovat do kozelců a cpát si předměty do konečníků, dostává jiný úhel pohledu s informací, že na toto počínání politiků existuje celá složka s desítkami kompromitujících fotografií. Další co je trochu přitažené, jsou různě se vynořující zcela anonymní „muži v šedých pláštích“, kteří dávají pokyny nejvyšším policejním důstojníkům i senátorům a soudcům! 

No to už by stačilo a teď už doopravdy obecně ke knize:

Kniha je napsaná osvědčeným autorem, který čtenáře ani tentokrát nezklamává. Bryndzův styl psaní se stává úžasně vybroušeným, se stálou gradací k novým neotřelým přístupům k dějovým zápletkám.

Autor zdařile staví svou řadu románů na osobě policistky Eriky Fosterové, obklopené vynikajícím týmem spolupracovníků. Čtenář tak již dopředu může „tuhnout v předtuše“ očekáváných událostí a tím i postupů vyšetřování, i když vlastně nemůže předjímat vůbec nic, stává se tak přímo účastníkem děje mistrných zápletek a tím také šokovaným účastníkem děje.

Vyšetřování postupuje zcela obvyklým způsobem. Autor použil, dnes velmi častý způsob, líčení sledu událostí ve dvou časových rovinách bez kterého by asi nedokázal tolik stupňovat napětí. Čtenář začíná tušit. Tušení přerůstá v jistotu. A pak na závěr malinká šmouha, která čtenáře překvapí a vzbudí v něm potřebu vracet se k ději a přemýšlet o něm.

Autor tím děj v románu vygradoval způsobem zcela výjimečným, kdy závěrečný moment vyznívá do psychologické úvahy pro detektivní žánr poměrně neobvyklé. Anděl smrti je nepochybně velmi čtivá kniha, od které se odchází až s poslední stranou.