„Zatíná mi prsty do vlsů a tahem za ně mi zakláníí hlavu.
„Tak co mi chceš říct? zabrouká. Modré oči se zavrtávají ddo mých.
Jsem vyřízený. Bolí mě kolena. Záda mám pokrytá šlehanci důtek. Pálí mě stehna. Víc už nedám. Upřeně se mi zadívá do očí. A čeká.
„Chci skončit na Harvardu, paní,“ prozrazuju. Je to něco jako temné doznání. Harvard byl odjakživa cíl. Pro mě. Pro rodiče. Chtěl jsem jim dokázat, že to zvládnu. Aby pochopili, že nejsem takový zoufalec, za jakého mě považují.
„Chceš ukončit školu?“
„Ano, paní.“
Pouští mě a máchne důtkami ze strany na stranu.
„A co budeš dělat: „
„Chci začít podnikat.“
Rudým nehtem mi přejede po tváři až ke rtům. „Já věděla, že tě něco trápí. Pokaždé to z tebe musím vytlouct, že ano?“
„Ano, paní.
„Oblékni se. Promluvíme si o tom.“