Vzali jsme tuto knihu do ruky s určitou skepsí. Velmi jsme se mýlili. Je skvěle napsaná, strhne čtenáře již na samém počátku.

Příběh je inspirován děním v bývalé Jugoslávii, při rozpadu federace na začátku devadesátých let. Je to vyprávění krvavé a surové. Líčí pro nás asi nepochopitelnou náboženskou a etnickou nenávist.

Osudy některých postav a zárodky pozdějších událostí ovšem začínají již v době 2. světové války. Tehdy začíná střídavě se prolínající vyprávění další z klíčových postav – Nataši.

Sestavit obraz dávných událostí začíná zkoumáním archivů a pokračuje ve velmi pracném a zdlouhavém pátrání po možných pamětnících.  Pozvolna se uzavírá propletený soubor událostí a osudů. Kniha výjimečně nekončí šokujícím rozuzlením obvyklým u zejména zahraničních autorek, kdy je závěr tak fantaskní, že už je dobře, že je konec.

Tentokrát autor dovede čtenáře k hlavnímu viníkovi postupným vylučováním podezřelých z okruhu známých postav. Napínavosti děje to ale ani trochu neubírá.

Román, ač fiktivní, přináší čtenáři nečekaně ucelený, věrohodný obraz atmosféry začátku devadesátých let, kdy státy rozpadající se jugoslávská federace prožívali neobyčejně dramatické období. Pro běžné lidi velmi tragické – jako v každé válce. Obdivuhodná je propracování návaznosti dějových osnov počínajících v minulosti a plynule a logicky se sbíhajících do současnosti. Autor žijící v Lucembursku píše česky a to  je přínosem, protože text neprošel „kávomlýnkem“ byť sebelepšího překladatele. Jinak by se v textu nemohli objevit takové perly jako příslovce „arciť “ nebo ryze české sousloví „plus minus autobus“