Knihu jsme brali do ruky s rozpaky, čekali jsme určité nezáživné téma. Ale okamžitě jsme zjistili, že čteme něco výborného. Prostě překvapující zpracování tématu.

Autorka se pustila celkem nevinně působícím způsobem a nikterak dramaticky do mezilidských vztahů, hlavně v rodinách. Určité tápání mladých, zejména v málo úspěšných navazování partnerských vztahů realizovaných výhradně na sociálních sítích.

Autorka plynule zapojuje do děje problematiku alkoholismu. Nejen mladých dospělých lidí, ale velice erudovaně líčí alkoholismus jejich rodičů se všemi následky.

Nádherně ve dvou paralelních příbězích otevírá velmi široký pohled na nezadržitelnost opakování chyb vznikajících obvykle při nadměrném pití jednoho z partnerů. Mladí lidé, kteří si uvědomují chyby svých rodičů, jsou alkoholem nezadržitelně vedeni k tomu, aby je vlastně vědomě opakovali.

V úplném závěru je opravdu nádherně trefně citována myšlenka: Život jednou bere a jednou dává.

Je to vlastně volná variace na okřídlený citát z jednoho z bestselerů Vladimíra Párala : Umění dávat a brát.

Z našeho pohledu je to napsáno zcela mimořádně výstižně a kvalitně. Autorka je se svými 35 roky a profesí psychiatričky nádherně zralá a naprosto fundovaná vytvořit takto zdařilý, čtivý pohled na daný problém. Vše je podáno velmi nevtíravě, ale čtenář je velmi pobízen k zamyšlení. Kéž by to četli začínající pijáci včas.