Bára vypráví svůj život. Je to takové složité vyprávění. Narození v Čechách – po 1990 útěk z „té příšerné klece“ – útěk na inzerát k sňatku do Holandska – první partner – zklamání – stále bez peněz – postupně asi pět partnerů a tři děti, tak různě – stále bez peněz – vše pojato velmi lehkovážně. 

Na rozdíl od jiných knih jsou orgasmy hojně konstatovány, ale kupodivu ne zevrubně popisovány. Možná, že nejrealističtější jsou informace (ovšem trochu mezi řádky) o kulturních rozdílech, které i v námi viděném velmi liberálním Holandsku, brání přijmout nepřizpůsobivou, vyčnívající  cizinku mezi sebe. Občasné zmiňování drog patří jistě k místnímu koloritu. 

Závěr knihy je depresívní.  Bára je psychicky dost na dně, její partner žije svým životem a ona neví co dál. Lze vůbec začít znovu.

Autorka se usilovně snaží o vzletnější způsob psaní ve snaze navodit lehkost  atmosféry, která by komunikovala s názvem o „tažných ptácích“.  Čtenář si může uvědomit, že čte smutnou, zoufalou zpověď o promarněném životě, nesplněných přáních vyplývajících z naivních představ o vyřešení života odchodem na obdivovaný západ.