 3/5

Záhada tajemného ostrova.

Začátek je situován na malý ostrov v roce 1949. Seznámíme se s poněkud záhadnou ženou, znepokojující událostmi a s nepochybně tajuplnou, tísnivou atmosférou. Na ostrově začínají pobývat malé francouzské děti, které dostávají příležitost vzpamatovat se z válečných útrap a zbavit se trýznivých vzpomínek.

Časovým přesunem se posuneme do současnosti. Seznámením se s novinářkou Sandrine Vaudrierovou vzrušující děj začíná. Sandrine opustila Paříž a pracuje ve venkovské novinové redakci. Obdrží velice překvapivý dopis od notáře o úmrtí své babičky, o které měla jen velmi matnou povědomost. Osud ji přivádí na malý tajuplný ostrov, který byl domovem její babičky – ženy, která se objevuje v začátcích vyprávění. Setkává se se skupinou lidí, kteří od roku 1949 ostrov nikdy nesměli opustit a žijí tedy ve značné izolaci. Avšak většina z malého hloučku začne velmi záhy poněkud záhadně umírat. Sandrine při konfrontaci s pánem ostrova a ředitelem tábora zjišťuje šokující skutečnosti.

Hodnocení a vlastní pocity

Do děje je čtenář uveden poněkud neobvyklým způsobem, který ovšem vzbudí zájem a zvědavost. Autor se snaží upoutat pozornost neustálým časovým posunem z přítomnosti do minulosti. Příběh je velmi napínavý a emočně silný. A rozuzlení je opravdu nečekané.

Průběh pátrání a vyšetřování je popisován velice čtivě s dávkou tísnivého pocitu napětí. Přesuny v čase způsobují, že čtenáři chvilku trvá než se poněkud zorientuje, což je důležité pro sledování překvapujícího vývoje událostí. V knize se setkáme s velkou dávkou sadismu, krve a nečekaných zvratů.

Bylo použito několik pro čtenáře zajímavých a poutavých pomůcek v podobě zmínek o nacistickém programu Lebensborn a tajuplně mlhavý náznak o podobných záměrech američanů či vykonstuovaná zápletka, že do prvního turnusu dětí přivezených do ozdravného tábora byli vybráni pouze potomci francouzských matek a německých vojáků atd.

Technické údaje

Název: Útočiště

Autor: Jérome Loubry

Rok vydání: 2019

Originál: Les refuges

Překladatel: Tomáš Havel
Rok překladu: 2020

Vydavatelství: Grada Publishing

ISBN: 978-80-7625-128-1

Krátký úryvek z knihy

„Jen tři dny poté, co objevila záhadný obrázek, přišla v dalších pokojích na dvě obdobné kresbičky, doprovozené stejným nápisem. Usoudila, že je nejvyšší čas přijít záhadě na kloub a promluvit si s Fabienem, s chlapcem, který toho moc nenapovídá. Využila chvíle, kdy všechny děti byly v hlavním sále a pily horkou čokoládu, a vzala si ho stranou.

„Fabiene?“

„Ano, paní vychovatelko?“

„Mohl bys mi vysvětlit, cos to u sebe v pokoji nakreslil nad duhu na stěně?“

Chlapec sklonil zrak a začal si hryzat ret. Tento postoj, s nímž se tolikrát setkala v ulicích za války, kdy vojáci chtěli po kolemjdoucích ukázat doklady a děti čekaly, až jejich rodiče kontrole vyhoví, jí hluboce ranil. Uvědomila si, že se zeptala příliš rázně. Pochopila, že neviditelné rány se při sebemenší neobratnosti znovu otvírají. Přidřepla si čelem k Fabienovi a usmála se.

Podrobnosti o knize:

Přebal knihy je děsivý, dívka se zakrveným nožem za zády … , pár slov o autorce a příběhu.

Příběh vyprávěn z pohledu vypravěče.

Obal: pevná vazba s přebalem

Počet stran: 244

Ilustrace: NE

Slovem o knize:

Sandrine, která se před nedávnem přistěhovala do Normandie, dostává výzvu od notáře, aby si zajela převzít osobní věci z domu po své zemřelé babičce – svérázné ženě, jež žila osaměle na maličkém ostrově nedaleko pobřeží a odmítala se stýkat s dcerou i s vnučkou.

Sandrine vystupuje z lodi na šedivém, chladném ostrově a setkává se s hrstkou obyvatel, starých lidí žijících v téměř naprostém odloučení od civilizace. Všichni jí popisují babičku jako milou a laskavou ženu, tedy obraz daleký tomu, co o ní Sandrine vyprávěla matka.

Na ostrově vládne podivná atmosféra. Stačí pár hodin, aby si Sandrine uvědomila, že zdejší obyvatelé skrývají nějaké tajemství. Cosi, z čeho mají hrůzu. Proč tedy odtud nikdo z nich neodjede?
Co se stalo s dětmi z prázdninového tábora, narychlo uzavřeného v roce 1949?

Namísto odpovědí je mladá žena po několika dnech nalezena, jak bloudí po pláži na pevnině s oblečením zmáčeným krví, která není její…

Román získal cenu za nejlepší francouzský román roku 2019, která se uděluje na každoročně konaném literárním festivalu detektivek v Cognacu.

Představení autora

JÉROME LOUBRY

se narodil v roce 1976 v Saint-Amand-Montrondu. Psát romány chtěl už jako devítiletý, dlouhou dobu ale psal jenom do šuplíku. Na střední škole studoval hoteliérství a gastronomii a posléze na univerzizě v Tours aplikovanou lingvistiku. Bezmála 20 let pracoval v pohostinství – až dokud v něm nedozrál nápad na první „opravdovou“ knihu.

Hororový příběh Detroitští psi vyšel v roce 2017, s 15 000 prodanými výtisky se stal jednoznačným bestsellerem, a dokonce si odnesl ocenění Plume Libre d´Argent z prestižního literárního festivalu v Cognacu. V následujících letech na jeho úspěch Loubry navázal thrillery Dvanáctá kapitola a Útočiště. Díky tomu se mohl začít věnovat psaní na plný úvazek a v současnosti je považován za vycházející hvězdu francouzského thrilleru.

Děkuji za knihu Grada Publishing, a. s.

Zdroj:

LOUBRY, Jérôme. Útočiště. Přeložil Tomáš HAVEL. Praha: Metafora, 2020. ISBN 978-80-7625-128-1.

Útočiště – Jérome Loubry