Vypravěčka – (Claudette) – Etty – není ortodoxní praktikující židovka. Odešla před časem od rodiny a žije osaměle v Paříži. Stala se známou spisovatelkou, ale její poslední román už nesmí být vydán pro její židovský původ.

První polovina knihy se odehrává v Paříži a líčí na rozdíl od jiných románů poněkud nepřesvědčivě, spíš útržkovitě zhoršující se podmínky zásobování potravinami, ale především zvyšující se tlak na židovské obyvatelstvo (zabavování majetku, fyzické napadání, zatýkání a deportace). Tato část knihy končí zatčením Etty a jejím transportem do Osvětimi.

Vypravěčka zde v krátkých, jen částečně navazujících kapitolách líčí utrpení vězňů, jejich likvidaci v rámci kapacit plynových pecí a i utrpení dané extrémním sadismem několika dozorců.

Moc jsme nepochopili, jak autorka může vkládat po kapkách ty nejodpornější a nejbrutálnější událost do textu, který je v některých chvílích až ukolébávající až nudný.

Nosnou částí celého děje je to, že Etty se snaží chránit mladou (šestnáctiletou) dívku Daniellu. Dodává jí sílu vyprávěním smyšlených, krátkých příběhů, kde z dobrého konce vždy vyplyne nějaké hluboké poučení opírající o židovskou víru. Příběhy brzy zaujmou tak, že je chtějí poslouchat i všechny ostatní dospělé spoluvězenkyně.

Příběhy Etty se opírají dost o jidiš, ale nebrání se ani jiným ideologiím. Čtenář rozhodně cítí význam a vliv vyprávěných příběhů, které by v daném prostředí mohli mít posilující dopad na hladové, nemocné, umírající a do mdlob upadající posluchače.

Pokud tato kniha někomu vštípí něco pozitivního a hlavně trvalého, tak je to dobrá kniha.