Začátek je dost nezáživný a nutí čtenáře k pocitu udělení pouhé nálepky další přečtené knihy jen z povinnosti, se z ní stala krásná kniha, od které se nedá absolutně odtrhnout. 

Příběh je napsaný ve svižném tempu. Vyprávění i přes typicky ženskou upovídanost má spád. Vše je bráno s humorem, běžné problémy přebíjí úžasný optimismus. Smála jsem se, plakala a nakonec jsem litovala, že už je konce.

Laura, trochu i pod tlakem dětí, se rozhodne, že se nevrátí do města a zůstanou natrvalo na vesnici. To, že se sblíží s Mattem je zákonité (ale většinu toho si už musí čtenář domyslet). Ale co je nádherně jiné je to, že vztah s Mattem není tím nejdůležitějším, červeně bouřlivým momentem závěru děje. Happy end spočívá v úžasném posunu Lauřiny osobnosti, jejích názorů i jejích priorit.