Jsme velice rozpačití. Už to, že kniha nemá ani 130 stran, je psána většími literami s nezvyklými mezerami mezi řádky nás nějak překvapilo, nemile.   Snažili jsme si vybavit minulou „Jen pět přežije“, která se nám velmi líbila. Teď jsme četli něco, co snad psal někdo jiný. A hlavně jsme asi nic nepochopili – kniha nám ale vůbec nic nedala. Byla to ztráta hodiny času.

Šest vrstevníků, studentů se dobově namaskovali a v domě jednoho z nich sehrávali scénky odpovídajícím jejich starým kostýmům. Předstírali, že byl zavražděn starý muž, hlava rodinného klanu. Podle různých písemných pokynů při hovoru u stolu odhalit vraha. Rozuzlení jsme nepochopili a tak ho nemůže příliš komentovat.